Duchovní život, knihy, názory, komentáře, úvahy, zprávy
Články
Recenze dokumentu o domácím násilí Z lásky nenávist
www.christnet.eu/clanky/5928/jak_pomoci_obetem_domaciho_nasili.url
Modlící se a rozjímající papež
Kardinála J. Ratzingera, později papeže Benedikta XVI. jsem nespatřila nikdy ani z dálky, zdravotní problémy mi znemožnily účast na pouti ve Staré Boleslavi v září 2009. Moje setkání s ním však byla přesto intenzívní.
https://www.youtube.com/watch?v=Dk9DNcw3SXc&feature=player_detailpage
Střezte se lživých proroků
Příspěvek do diskuze o projevu prezidenta Klause ve Staré Boleslavi
S rostoucími rozpaky jsem vnímala projev prezidenta Václava Klause včetně opakovaného potlesku na Svatováclavské poutní mši ve Staré Boleslavi. Na několika internetových diskuzích se objevila řada reakcí a názorů. Někteří se s projevem nadšeně ztotožnili, jiní poukazovali na rozpor slov s jeho předchozími aktivitami a myšlenkovým systémem. Nejrazantněji se ozval P. Tomáš Halík. Každý občan a řadový člen církve má právo vyjádřit názor nebo nesouhlas, tak proč ne známý a uznávaný teolog. Pan prezident ostatně vyzval právě ve svém projevu k hlasité a společné diskuzi o negativních a nebezpečných jevech.
Přikládám zajímavou reakci na článek, názor si udělejte sami, případně ho napište do diskuzního fóra vlevo :-)
"To jsem si mohl myslet, že se připojíte k tomu záštiplnému hnusu, který rozpoutal arogantní Halík svou nadutostí a nenávistí ke Klausovi. Kéž byste se aspoň trochu bála toho, že jednou budete muset ukázat své svědomí Bohu. Pak byste možná uviděla, že Vaším úkolem není roznášet po světě zlo, ale sloužit druhým."
Podiven Bt.
Učitelé ať v církvi mlčí
Úvaha o školách
Na webu České evangelikální aliance www.ea.cz mě zaujala svědectví dvou křesťanských učitelek: "Hodinu týdně trávím vyučováním v nedělní škole a každou neděli mě zvou dopředu, aby se za mě sbor modlil. Zbytek týdne pracuji jako učitelka na plný úvazek a za to se sbor nemodlil nikdy. Každou neděli se ve sboru modlíváme za učitele nedělky, kteří pak stráví s dětmi hodinu a půl. Já trávím ve škole s dětmi každý den šest hodin a za mou práci se nikdy nikdo nemodlil a mnozí ani nevědí, že jí dělám".
Být ministrantem nebo kostelníkem ještě neznamená být kvalitním lektorem
22.5.2011 Kateřina Tetivová
Na jedné poutní mši ministrant ve věku adolescenta předčítal úryvek z Bible tak nedbale, že na to upozornil i přítomný církevní představitel. Načež dodal, že příště to bude jistě lepší. Naplnilo mě to rozpaky. Kdy to "příště lepší" nastane? Za týden, za rok, za deset let? A co bude do toho "příště"? To budou věřící při čtení Písma spát a náhodní návštěvníci nezasaženi odcházet? A přijdou ještě někdy? Pokud to onen církevní představitel myslel vážně, podezírám ho z naivity. Pokud to vážně nemyslel, je to ještě horší.
Boží slovo a liturgie stojí nad lidskými zájmy
Zamyšlení inspirované projektem Tolle, lege - Vezmi a čti
19.11.2010 Kateřina Tetivová
S velkou radostí jsem uvítala biblický program Tolle, lege - Vezmi a čti , který vyhlásilo brněnské biskupství a o němž se nedávno zmínil i Magazín ChristNet. Tato iniciativa nemá chybu, jenom jsem tam nenašla zmínku o předčítání Písma v kostele při mši svaté. Dovolím si tedy otce biskupa doplnit.
Nic nového pod sluncem
Během života podezírání, po smrti rehabilitace, za několik století kanonizace
1.11.2010 Kateřina Tetivová
Při pozorném pohledu do církevních dějin a životopisů svatých nelze přehlédnout zvláštní a opakovaný jev - aspoň v některých případech. Tito lidé zakoušeli v době svého pozemského života despekt, nedůvěru, podezírání, někdy i perzekuci, po smrti byli rehabilitováni a za několik století svatořečení. Některým z nich byl udělen i titul učitel (učitelka) církve. Příkladem jsou Kateřina Sienská, Terezie z Avile, v současnosti ctihodná Mary Ward nebo Mary MacKillop.
Lektorské pověření - schopnosti nebo církevní protekce?
9.8.2010 Kateřina Tetivová
Papež Benedikt XVI. se již mnohokrát vyjadřil kladně o duchovních schopnostech a poslání žen. O to více mě udivuje, že se v církvi stále řeší, zda je vhodné, aby ženy předčítaly od ambonu biblické texty. Přitom se nejedná o žádnou novinku zavedenou teprve 2. vatikánským koncilem nebo dokonce nějakou odchylku či zvrácenost, jak tvrdí některé tradičnější směry. V křesťanském starověku četly Písmo běžně ženy, děti a otroci, aby vynikl kontrast mezi evangeliem a ostatními částmi Bible.
Ošklivme si zlo v každé podobě
28.6.2010 Kateřina Tetivová
Odpuštění není jednorázový akt, ale dlouhodobý proces s mnoha fázemi a krizemi, který vyžaduje nadpřirozenou milost. Ostatně ani ublížení nebývá jednorázovou věcí. Jeho následky mohou trvat delší dobu a mohou ovlivnit negativně i budoucnost, například nepravdivé nařčení, násilný čin, sexuální nebo jiné zneužívání, ale někdy stačí i banální pomluva. Odpuštění v případě těžkého provinění by se nemělo udílet automaticky a snadno, protože to by znamenalo bagatelizaci viny.
Láska v (k) církvi
Volná úvaha k článku Vděčnost (v) církvi od J. Baroše
10.3.2010 Kateřina Tetivová
Ráda bych komentovala článek, který vyšel nedávno v Magazínu ChristNet.cz. Mám podobné zkušenosti jako autor Jiří Baroš. Jako konvertitka pocházím ze sekulárního prostředí a nadále v něm žiji. Mohu tedy porovnávat obě prostředí, církevní i světské. Souhlasím s autorem, že některá církevní společenství mají k obrazu Nejsvětější Trojice nejen daleko, ale nesplňují ani přirozená kritéria. Za velmi závažný považuji postřeh, že tam, kde chybí sdílení, chybí také svědectví.
14.2.2007
Svatý Valentin bývá zobrazován jako biskup s postiženým nebo epileptickým dítětem u nohou, jako biskup s kohoutem, biskup odmítající uctívat modlu, popravovaný biskup, jako kněz s mečem nebo sluncem v ruce nebo jako kněz navracející zrak slepé dívce. Stal se patronem snoubenců, manželů, zamilovaných, mládeže, epileptiků, omdlévajících, postižených morem, cestovatelů a včelařů.
celý článek »
Svědectví bývalé nemocné
Příspěvek k Světovému dni nemocných
12.2.2009 Kateřina Tetivová
Když jeden kněz prohlásil z kazatelny, že nemocní jsou privilegovanou skupinou v církvi, pomyslela jsem si, že si dělá legraci anebo špatně slyším. Dodnes nestačím žasnout, kolik církevních dveří se mi zavřelo před nosem právě v době, kdy jsem vážně onemocněla. Začalo to propuštěním z jedné katolické redakce zrovna uprostřed akutních zdravotních problémů, které později vykrystalizovaly ve velmi nebezpečnou onkologickou diagnózu.
Aby kázajíce jiným sami nebyli zavrženi
17.9.2007 Kateřina Tetivová
Z kazatelny zazněl ohnivý proslov, abychom si všímali, že kolem nás žijí jiní lidé. Kdyby nám to ten kazatel nesdělil, asi bychom to dodnes nevěděli. Účastníci bohoslužeb jsou normální dospělí jedinci, žijí denně v interakci s okolím a jsou ponořeni do sekulárního prostředí hlouběji než kněží, kteří na toto téma káží. Nevím, jakou představu o každodenní pracovní náplni laiků má onen kazatel a jak si to představoval konkrétně - že po náročném pracovním dni budeme obíhat sousedy nebo běhat večer po ulici a kontaktovat náhodné chodce.
Praktická víra
Nemoc není jen kříž, ale celá řada křížů
Co od nás čeká nemocný a umírající?
30.11.2001 Kateřina Tetivová
K tématu nemoc a pastorace nemocných mluví obvykle jen ti zdraví, kteří však z důvodu absence osobního prožitku nemají o daném problému ani základní představu.Vážná nemoc neznamená jen zdravotní problémy, že člověka něco bolí, nebo se něčeho bojí.
Diskuze o euthanásii podstatu problému neřeší
13.11.2008 Kateřina Tetivová
V dětství jsem jezdila na prázdniny k prarodičům do menšího jihočeského města. Naší ulicí často procházely pohřební průvody. Jakmile zazněl hlas umíráčku doprovázený smutečním pochodem, všeho jsme nechali a běželi k oknu nebo před dům. Kolemjdoucí se zastavovali, okna v domech se otvírala a jméno zesnulého letělo od úst k ústům. Cítila jsem intenzívně, že v tom není obyčejná lidská zvědavost nebo sklon k okounění, a prožívala jsem posvátnost této chvíle, přestože moji prarodiče nebyli nijak zbožní a já jsem o Bohu ani kostele tenkrát nic nevěděla. V tomto prostředí nikdo neměl potřebu na téma euthanásie diskutovat nebo dokonce sepisovat nějaké petice. A rozhodně se nejednalo o mlčení nebo pasivitu v souvislosti s totalitním režimem.
Článek k zamyšlení
Kazatel nebo Samaritán?
9.10.2009 Kateřina Tetivová
Od své konverze až dodnes, což je už dvacet pět let, si kladu otázku. Proč jen někteří kněží předkládají Boží slovo živě, nadšeně a zajímavě, zatímco ostatní mluví, čtou a kážou monotónně a při liturgii působí lhostejně, mdle a nezúčastněně. Rick Warren, známý americký pastor, v knize Cílevědomá církev zdůrazňuje, že "někteří kazatelé dokážou z nejnapínavější knihy na světě udělat něco k smrti nudného"...
Jakou alternativu místo eutanázie nabízí církev?
22.3.2006 Kateřina Tetivová
V souvislosti s čerstvě odmítnutým trestním zákoníkem se diskutuje i o hrozící legalizaci eutanázie. Není mým záměrem ani v mé kompetenci vysvětlovat nebo upřesňovat tento složitý a různě definovaný pojem, pod nímž si každý často představuje něco jiného. Vadí mi však, že o nemocech, utrpení a umírání mluví a píší převážně ti zdraví, kteří nemají osobní zkušenost ani s nemocí, ani s bolestmi, úzkostmi a depresemi s ní spojenými. A také se ptám, s jakým alternativním návrhem přišli náboženští představitelé, kteří proti novému trestnímu zákonu pohotově vystoupili...
Nemocným nepomůžeme jen zbožností a dobrou vůlí
21.11.2006 Kateřina Tetivová
Každý, kdo se rozhodne ať už z jakéhokoliv důvodu věnovat nemocným, třeba jako dobrovolník nebo spolupracovník Charity, nebo když onemocní někdo z jeho blízkých, měl by si nejdřív ujasnit základní strategii. Málokdo má dar a schopnost s nemocnými mluvit, naslouchat jim a posoudit objektivně vážnost jejich situace. Také v tomto případě platí, že existuje mnoho povolaných, ale málo vyvolených. Zbožnost a dobrá vůle nestačí, pokud nepřistoupí profesionalita, vzdělání a schopnost empatie...
14.3.2007 Kateřina Tetivová
Tak závažné téma nelze odbýt jen údaji ze statistiky, kdo a kdy nejčastěji páchá sebevraždu, uvedením několika technik provedení a závěrečným konstatováním, že život je posvátný. To si jistě uvědomuje každý zdravý a vyrovnaný člověk, nebo to aspoň podvědomě tuší, včetně nevěřících. O dobrovolném odchodu ze světa jistě nepřemýšlí někdo, kdo se cítí subjektivně dobře, má uspokojivé mezilidské vztahy a řeší jen každodenní drobné starosti.