Na Vranově po zasvěcení

Až večer před odjezdem jsem nalezla sílu vstát a doklopýtat do chrámu. Slunce klesalo k obzoru. Kostel Narození Panny Marie byl ponořen do ticha a tmy, kromě mne tam nikdo jiný nebyl. Připomínalo to kunštátský hřbitov 11. září 2009. Vnímala jsem jen obrysy lavic a nejbližších předmětů, zatímco presbytář halila neproniknutelná tma.

Uprostřed tmy se náhle rozzářil oltář s křížem - jako kdyby byly ze zlata a jako kdyby z nich vyletovaly ohnivé šípy. Vynořil se mi první verš cyrilometodějské písně Ejhle, oltář Hospodinův září. Vzápětí se mi vynořila dvě slova: Oběť a kříž!

Byl to jen přírodní úkaz, hra světel a stínů, vyvolaný několika paprsky zapadajícího slunce, které pronikly dovnitř a dopadly na oltář. Zároveň v sobě skrýval nějaké tajemné sdělení, jemuž jsem v této chvíli nemohla porozumět. Ale už za několik týdnů se mi to mělo objasnit.

Světelný jev trval několik minut. Vzadu se ozvaly kroky, vstoupila nějaká řeholnice. Záře pohasínala, oltář s křížem se propadal do tmy. Mezitím přicházely další sestry. Oltář a kříž zahalilo šero, kostel znovu potemněl.

Bylo to znamení určené jen mně a zároveň předzvěst události, která se měla večer 11. září odehrát. Blížilo se také 770. výročí zjevení Panny Marie na Vranově. Ukázala se slepému šlechtici Vilémovi, když zabloudil v noci a v bouři v lesích, vyvedla ho ven a vrátila mu zrak. V tom období jsem bloudila podobně.