Postní období

 MARANATHA Přijď náš Pane

OBRAŤTE SE A VĚŘTE EVANGELIU!
"Že se mi chodíte ukazovat! Kdo po vás chce, abyste šlapali má nádvoří? Nepřinášejte už šalebné obětní dary, kouř kadidla se mi hnusí, i novoluní, dny odpočinku a svolaná shromáždění, ničemnost a slavnostní shromáždění, to nemohu vystát. Z duše nenávidím vaše novoluní a slavnosti, jsou mi na obtíž, jsem vyčerpán, když je musím snášet. Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči. Ať se modlíte sebevíc, neslyším. Vaše ruce jsou celé od krve.
Omyjte se, očisťte se, odkliďte mi své zlé skutky z očí, přestaňte páchat zlo, učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníkovi, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna."
Tak promluvila Hospodinova ústa.
(Izajáš 1,12-18)

Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje,
pro své velké slitování zahlaď moje nevěrnosti,
moji nepravost smyj ze mne dokonale,
očisť mě od mého hříchu!
Doznávám se ke svým nevěrnostem,
svůj hřích mám stále před sebou.
Proti tobě samému jsem zhřešil,
spáchal jsem, co je zlé v tvých očích.
A tak se ukážeš spravedlivý v tom, co vyřkneš,
ryzí ve svém soudu.
Ano, zrodil jsem se v nepravosti,
v hříchu mě počala matka má.
Ano, v opravdovosti máš zalíbení,
dáváš mi poznávat tajuplnou moudrost.
Zbav mě hříchu yzopem a budu čistší,
umyj mě, budu bělejší nad sníh.
Dej, ať slyším veselí a radost,
ať jásají kosti, které jsi zdeptal.
Odvrať svou tvář od mých hříchů,
zahlaď všechny mé nepravosti.
Stvoř mi, Bože, čisté srdce,
obnov v mém nitru pevného ducha.
Jen mě neodvrhuj od své tváře,
ducha svého svatého mi neber!
Dej, ať se veselím z tvé spásy,
podepři mě duchem oddanosti.
Nevěrné budu učit tvým cestám,
hříšníci se navrátí k tobě.
Vysvoboď mě, abych nebyl vinen krví, Bože,
ať plesá můj jazyk pro tvou spravedlnost.
Panovníku, otevři mé rty, ať má ústa hlásají tvou chválu.
Oběť, kterou bych dal, se ti nezalíbí,
na zápalných obětech ti nezáleží.
Zkroušený duch, to je oběť Bohu.
Srdcem zkroušeným a zdeptaným
ty, Bože nepohrdáš!
Žalm 51

NAČ VLASTNĚ POTŘEBUJEME PŘED VELIKONOCEMI DOBU POKÁNÍ?
V průběhu 3. století se utváří velikonoční okruh svátků se svými dvěma obdobími, totiž dobou přípravy a vlastní dobou velikonoční, a stává se  středem církevního roku. Přípravné období se oficiálně nazývá  "velikonoční kající doba", i když se jí u nás většinou říká  doba postní. Je zaměřena na křest a pokání. Velmi brzy se tato přípravná  doba rozšířila na čtyřicet dní. Základem doby trvání je tu biblická  typologie: čtyřicet dní se postí náš Pán, čtyřicet let stráví Boží lid na poušti, čtyřicet dní prodlévá  Mojžíš na hoře Sínaj, čtyřicet dní vyzývá  Goliáš Izraelity k zápasu, za čtyřicet dní dojde Eliáš o chlebu a vodě k Boží hoře Horebu a stejnou dobu káže Jonáš obyvatelům Ninive pokání. Protože si však prvotní církev nedovedla neděli představit jinak než jako svátek a nechtěla ho umenšovat skutky pokání, musila být čekající doba "prodloužena" o čtyři dny před první postní nedělí, takže začíná  na Popeleční středu. Je to vzácná  doba a trvá  až do slavnosti vzkříšení Pána na Zelený čtvrtek. O postních nedělích, stejně jako o nedělích velikonočních se nesmí slavit žádný svátek, liturgické texty těchto nedělí mají absolutní přednost. Obec věřících se má zcela soustředit na svého Pána, "čtyřicet dní se připravovat na Velikonoce" a "hlouběji pronikat do tajemství Kristova vykupitelského díla".
K. Richter - Liturgie

DUCHOVNÍ OČIŠŤOVÁNÍ POSTEM A MILOSRDENSTVÍM
Nejmilejší, země je plná  Hospodinovy milosti. To platí každé době.
Vždyť příroda je každému věřícímu přímo uctívání Boha. Nebe i země, moře a vše, co je v nich, dosvědčují dobrotu a všemohoucnost svého původce a podivuhodná  krása služebných živlů nutí rozumného tvora k tomu, aby náležitě vzdával Tvůrci díky. A přesto se nám v těchto dnech, kterým tajemství obnovy člověka vtisklo mimořádný charakter a které podle pevného řádu těsně předcházejí velikonočnímu svátku, zvláště ukládá, abychom se ještě lépe připravili a duchovně očistili. Přímo k podstatě velikonočních svátků totiž patří, že se celá církev má  radovat z odpuštění hříchů. To platí nejenom pro ty, kteří se znovu rodí ze svátostného křtu, ale i pro ty, kteří již dříve byli přijati za Boží děti.
I když z nás totiž vytváří nové lidi zásadně koupel znovuzrození, přece se všichni potřebujeme každodenně očišťovat od rezu smrtelnosti. A není mezi námi nikdo, kdo by se na své cestě kupředu neměl snažit, aby byl stále lepší. Celkově je třeba zaměřit všechno úsilí k tomu, aby při oslavě
dne vykoupení nebyl nikdo v zajetí svých starých chyb. Proto tedy, nejmilejší, to, co má  dělat každý křesťan v každé době, je nyní třeba dělat ještě horlivěji a zbožněji, aby se apoštolské ustanovení o čtyřicetidenním postu neplnilo pouze újmou v jídle, ale abychom se co nejvíce zdržovali zlého.
Není nic užitečnějšího než spojit s rozumným a svatým postem skutky milosrdenství. Tímto společným slovem milosrdenství rozumíme nejrůznější chvályhodné skutky zbožnosti a lásky,
takže i při nestejných možnostech mohou věřící prokázat stejného ducha milosrdenství.
Neboť lásce, kterou jsme zavázáni stejně vůči Bohu i vůči člověku, nikdy nestojí v cestě tolik překážek, že by nemohla svobodně usilovat o dobro. Podle andělských slov: "Sláva na
výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle" se každý člověk posvěcuje nejen tím, že má  dobrou vůli, ale i tím, že uskutečňuje pokoj, když bližním, kteří strádají jakoukoliv nouzí, prokazuje účinnou lásku.
Skutky lásky mají značně široké pole působnosti. Opravdovým křesťanům se tu nabízí velké množství možností, takže se na dávání almužny mohou podílet nejen bohatí, kteří žijí
v nadbytku, ale i středně zámožní a chudí. Neboť i když nemají pro štědrost stejné hmotné prostředky, jsou stejní ve svém smýšlení.
Z kázání svatého papeže Lva Velikého

Zdalipak půst, který schvaluji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít? Což nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva. Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: "Tu jsem!" Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova, budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne." Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem, budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí. (Izajáš 58,6-11)

Toto praví Hospodin: "Prokletý buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina. Bude jako jalovec v poušti, neokusí přicházející dobro. Bude přebývat ve vyprahlém kraji, v poušti, v zemi solných plání, kde nelze bydlet.
Požehnán buď muž, doufající v Hospodina, který důvěřuje Hospodinu. Bude jako strom zasazený u vody, své kořeny zapustil u vodního toku, nezakusí přicházející žár. Jeho listí je zelené, v roce sucha se ničeho neobává, nepřestává nést plody.
Nejúskočnější ze všeho je srdce působící zkázu, kdopak je zná? Já Hospodin zpytuji srdce a zkoumám ledví, já každému splatím podle jeho cesty, podle ovoce jeho skutků."

(Jeremiáš 17, 5-10)

Povzdech
Dni všední, kříže, pátky,
a kde jsou neděle?
Únava, tíseň, zmatky,
kdekterý krok je vratký,
kam prchli andělé?
Měl Kain už v lůně matky
znamení na čele a osten Ábelova vraha?
Zda Kainům nikdo nepomáhá?
Bohuslav Reynek

O tom, jak málo je milovníků Ježíšova kříže
Ježíš má mnoho milovníků svého nebeského království, ale málo těch, kdo nesou jeho kříž. Má mnoho těch, kdo touží po potěšení, ale málo takových, kdo by toužili po utrpení. Nachází hodně společníků k hostině, ale málo k postu. Všichni by se s ním chtěli radovat, málokteří chtějí pro něho něco vytrpět. Mnozí Ježíše následují až po lámání chleba, ale málokteří až k pití z kalicha utrpení. Mnozí velebí jeho zázraky, málokteří jdou s ním křížovou cestou.
Mnozí ho chválí a velebí, pokud od něho dostávají nějaké  potěšení. Když se jim však Ježíš skryje a nakrátko je opustí, hned upadají v nářek nebo v přílišnou malomyslnost. Ale ti, kdo milují Ježíše pro Ježíše, a ne pro nějaké své vlastní potěšení, velebí ho v každém trápení a úzkosti srdce právě
tak, jako při největším potěšení. I kdyby jim nikdy nehodlal darovat žádné potěšení, přece by ho vždycky chválili a vždycky by mu chtěli děkovat.
Tomáš Kempenský - Následování Krista

Kohout na smetišti nachový zobe.
Nad dvorem se chýlí chladu Niobé.
Ve smetí myš piští, děti ji zabily.
Jak z tebe krev prýští, kohoutku Jobe!
Trn a trn hřebene na hlavě zbrocené!
Jak krev zalévá tě šarlatová řeka,
vytryskla klikatě, po skráních ti stéká.
Nová a zas nová, bolest beze slova,
koruna trnová Syna člověkova.
Bohuslav Reynek

Žebř Jákobův
Trpíš-li a máš-li za to, že toho je příliš, uchop svoje srdce, stiskni je, aby na chvíli nekřičelo, a potom pohleď a pomni: na Golgotě strmí žebř Jákobův, to jest kříž, a na něm je Pán, kterého tam zdvihli, a výše nemůže sám ani o píď, a daleko jest odtud do Království, kam se mu Otec skryl s bezmeznou ironií. Nijak se nevznáší v lehkosti ducha, ale je tažen k zemi, až mu to rány trhá, visí jako bezduché maso a nic mu nezbývá, ačkoli je Bůh, než aby jej mrtva složili na zem a pohřbili do země a potom aby prošel peklem, než bude vzkříšen a oslaven, než vstoupí na Otcovu pravici. - Nestrachuj se tedy na svém žebři, drží tě hřeby bolesti, abys nespadl nevčas ani nevčas nevzletěl. Táhne-li tě země, je to dobré, má právo na tvoje tělo a její krev je lázní na obmytí z pyšných úšklebků Luciferových, které se odrazily v Evině tváři, když poslechla hada, a které dědíme a roztahujeme.
Bohuslav Reynek

NEPROSÍM TĚ O ZDRAVÍ, ANI O NEMOC, O ŽIVOT, ANI O SMRT.
ALE PROSÍM TĚ O TO, ABYS U MNĚ VLÁDL NAD ZDRAVÍM A NEMOCÍ,
NAD ŽIVOTEM A SMRTÍ. JEDINÝ TY VÍŠ, CO JE PRO MNE LEPŠÍ. DEJ NEBO VEZMI.
ALE ZTOTOŽNI MOU VŮLI SE SVOU,
ABYCH VŠECHNO OD TEBE PŘIJÍMAL SE STEJNOU OCHOTOU.
A. Pereira


O ZNAMENÍ KŘÍŽE
Konáme znamení kříže a konáme je řádně. Ne nějaké zmrzačené,
chvatné, při němž člověk neví, co má  znamenat. Nikoliv, řádné
znamení kříže, zvolna a veliké, od čela k hrudi, od jednoho
ramene k druhému. Cítíš, jak tě zcela objímá? Useberme se
řádně, všechny své myšlenky a celou svou mysl useberme do
tohoto znamení, jak postupuje od čela k hrudi, od ramene k
rameni. Potom to cítíš: Obepíná  tě zcela, tělo i duši,
soustřeďuje tě, žehná a posvěcuje tě. Proč? Je to znamení
všehomíra a znamení vykoupení. Na kříži vykoupil náš Pán
všechny lidi. Křížem posvěcuje člověka, zcela až do
posledního vlákna bytí.
Proto jej konáme před modlitbou, aby nás uspořádal a usebral,
aby soustředil naše myšlenky a srdce i vůli k Bohu. Po
modlitbě, aby v nás zůstalo, co nám Bůh daroval. V pokušení,
aby nás posilnil. V nebezpečí, aby nás chránil. Při žehnání,
aby naše duše přijala v sebe plnost Božího života a aby v nás
všechno bylo zúrodněno a posvěceno.
Mysleme na to, kdykoliv činíme znamení kříže. Je to znamení
ze všech nejsvětějších. Konejme je řádně, zvolna, veliké,
s rozmyslem. Pak obejme celé naše bytí, postavu i duši, naše
myšlenky i naši vůli, mysl i srdce, činnost i odpočinek, a
vše bude v něm posilněno, poznamenáno, posvěceno, v síle
Kristově, ve jménu trojjediného Boha.
R. Guardini - O posvátných znameních

Korouhve královské jdou vpřed, kříž září ohněm tajemství:
ten, který stvořil tělo, svět, svým tělem, přibyt, na něm tkví.
Hle, jak až k srdci proniká zbraň bezcitná a strašlivá!
Z boku se řine s vodou krev a od hříchu nás omývá.
Nádherný strome zářící, jejž rosí božské krve proud,
za hodna vyvolený jsi ke svatým údům tvrdě lnout.
Šťastný, že na tvých ramenou smí cena světa viseti,
že cítíš tíhu vznešenou, jež bere kořist podsvětí.

Pro slávu spasitelných muk buď slaven, svatý oltáři,
kde Život vytrpěl svůj skon a smrt nám v život přetváří!
Kříži, jediná naděje, v čas umučení se v nás vryj,
ve věrných milost rozhojňuj, z hříšníků jejich viny smyj!
Trojice, studno spasení, kéž každý duch tě velebí!
Tajemstvím kříže uzdrav nás a přiveď k slávě na nebi!
(Z denní modlitby církve na Svatý týden)

Z LISTŮ SVATÉ KATEŘINY

Ó neocenitelná, přesladká Lásko, tolik dáváš vydávajíc se v
takové muky, a přece se zdá, že ještě větší byla touha jeho
po spáse duší, takže by byl chtěl ještě více dáti všechno.
Láska jest toho příčinou. Nedivím se tomu: neboť láska tvá byla
nekonečná, a bolest měla konec. A proto mu byl větší kříž
touhy, než kříž tělesný.
Vzpomínám si, že sladký a dobrý Ježíš oznámil toto jednou
jedné služebnici své. Vidouc na něm kříž touhy a kříž
tělesný, tázala se: "Sladký Pane můj, která bolest tvá byla
větší, bolest tělesná či bolest touhy?"
On odpovídal sladce a dobrotivě a pravil: "Dcero má,
nepochybuj, neboť já tě o tom ujišťuji, že nikterak nelze
přirovnávati věci konečné k nekonečné. Takto ty uvažuj, že
bolest těla mého byla konečná, ale svatá touha se nekončí
nikdy. Proto jsem nesl kříž svaté touhy. A nepamatuješ se,
dcero má, že jednou, když jsem ti zjevil své narození,
vidělas mne jako malé pacholátko, narozené s křížem na šíji?
Pročež věz, že tehdy, když já, Slovo vtělené, byl jsem zaset
do lůna Mariina, začal se mi kříž touhy, když jsem žádal
poslušně činit vůli Otce svého a naplňovat jeho vůli na
člověku, totiž, aby byl opět navrácen v milost a měl ten cíl,
k němuž byl stvořen. Tento kříž mi byl větším křížem, než
jakákoli jiná bolest, kterou jsem kdykoli snášel tělesně.
A proto můj duch zaplesal převelikou veselostí, když jsem se
ocitnul v posledních koncích, a zvláště při poslední večeři.
A proto jsem řekl: S toužebností žádal jsem tohoto beránka
jísti s vámi, to jest učiniti Otci oběť těla svého. Převeliké
veselí a potěšení jsem měl, protože jsem viděl chystat se na
čas ustanovený, aby vzal se mne kříž touhy, to jest, čím více
jsem se viděl přibližovat bičům a mukám tělesným, tím více se
zmenšovala má bolest. Neboť bolest tělesná zaháněla bolest
touhy, protože jsem viděl naplněno, po čem jsem toužil."
Ona odpovídala a pravila: "Ó sladký Pane můj, ty díš, že tato
bolest kříže touhy odešla od tebe na kříži. Kterak se to
stalo? Přestal jsi toužit po mně?"
A on pravil: "Nikoli, sladká dcero má. Neboť když jsem umíral
na kříži, zároveň se životem dokonala bolest svaté touhy.
Nedokonala se však touha má a hlad můj po spasení vašem. Neb
kdyby nevýslovná láska, kterou jsem měl a mám k pokolení
lidskému, se dokončila a přestala, vy byste nebyli. Protože
jako láska vás vyvedla z lůna Otce mého, když svou moudrostí
vás stvořil, tak vás láska zachovává, neboť nejste učiněni
z jiného než z lásky. Kdybych odtáhl od vás svou lásku s tou
mocí a moudrostí, kterou vás stvořil, vy byste nebyli. Já,
jednorozený Syn Boží, učiněn jsem vodovodem, jenž vám
poskytuje vody milosti. Já vám ukazuji lásku Otcovu k vám,
protože tu lásku, již má on, mám i já, a kterou mám já, má
on, protože jsem s Otcem jedno a Otec jedno se mnou, a skrze
mne zjevil sebe. A proto jsem řekl: Co přijal jsem od Otce,
ukázal jsem vám. Příčinou každé věci je Láska."

Pane a Bože náš, Ježíši Kriste,
shovívavý k naší hříšnosti,
jenž jsi nám dopřál dožít se této hodiny,
kdy na oživujícím dřevě kříže rozepjat,
otevřel jsi kajícímu lotru bránu do ráje
a svou smrtí naši smrt zničil,
očisť nás hříšné a své nehodné služebníky!

Zhřešili jsme a činili nepravosti,
nejsme hodni pozdvihnout oči
a vzhlédnout k nebeské výsosti,
neboť jsme sešli z cesty tvé pravdy
a bloudili jsme za zálibami svých srdcí.

Avšak vzýváme tvou nesmírnou dobrotivost:
smiluj se nad námi, Pane,
podle množství svého milosrdenství
a spas nás pro své svaté jméno,
neboť naše dny se tratí jako pára.
Vysvoboď nás z rukou nepřátel a odpusť nám hříchy.

Umrtvi naše tělesné smýšlení,
abychom svlékli ze sebe starého člověka
a oděli se v nového
a žili tobě, našemu vládci a dobrodinci,
a následováním tvého učení dosáhli věčného pokoje.

Neboť ty jsi vskutku pravá radost těch, kdo tě milují,
Kriste, Bože náš,
tobě pějeme slávu s tvým nestvořeným Otcem
i před svatým a životodárným tvým Duchem
nyní i vždycky a na věky věků, amen.
Z řecké liturgie

Žalm 32
Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt.
Blaze člověku, jemuž Hospodin nepravost nepřičítá,
v jehož duchu není záludnosti.
Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal.
Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka,
vysýchal mně morek jako v letním žáru.

Svůj hřích jsem před tebou přiznal,
svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem:
"Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti."
A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj.

Březen
Na naší studni ráno hvízdal kos.
Jde jaro, jde jaro.
A když jsem okno na sad otvíral,
šeptaly pukající pupeny:
Jde jaro, jde jaro.

Bez chvěje se a hrušně čekají.
Jde jaro, jde jaro.
Zas novým třpytem rozkvétá ti vlas
a nových kovů napil se tvůj smích.
Jde jaro, jde jaro.

Bože můj, obnoviteli, obroditeli,
na srdce v sněhu pamatuj.
Karel Toman

Žalm 103

Dobrořeč, má duše, Hospodinu,
celé nitro mé, jeho svatému jménu!
On ti odpouští všechny tvé nepravosti,
ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život,
věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním,
po celý tvůj věk tě sytí dobrem,
tvé mládí se obnovuje jako mládí orla.
Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný,
nevede pořád spory, nebude se hněvat věčně.
Nenakládá s námi podle našich hříchů,
neodplácí nám dle našich nepravostí.
Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene
jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí,
jak je vzdálen východ od západu,
tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti.

Hlas mého milého!
Hle, právě přichází, hory přeskakuje, přenáší se přes pahorky
Gazele se podobá můj milý nebo kolouškovi.
Hle, právě stojí za naší zídkou, nahlíží do oken, dívá se mřížovím.
Můj milý se ozval, řekl mi: "Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!
Hle, zima pominula, lijavce přešly, jsou tytam.
Po zemi se objevují květy, nadešel čas prořezávat révu,
hlas hrdličky je slyšet v naší zemi.
Fíkovník nasadil první plody, voní kvítky vinné révy.
Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!"
Píseň písní

Popelka nazaretská
Tesařskou kytlí opásaný,
syn královský, syn chudé panny,
sám světu neznámý a chud,
prací svých rukou matku živí,
vždy vážný, tichý, mlčenlivý,
ba tišší než kdy doposud.
-Kdy, kdy už (srdce Panny ptá se), kdy vyrazíš?
Kdy v plném jase zjevíš se světu jako král?-
Však na rtech matky ani vzdechu.
-Jsi se mnou, můj? Mně pro útěchu
tesařem chudým buď jen dál. -
Než míjí čas a dozrál k činu.
Jednoho rána širočinu
do trámce tesař zasekl,
odpásal kytlici a vřele
zdvih oči k matce rozechvělé,
když před ní s úctou poklekl.
Dej, matko, synu požehnání, jde do boje.
A jeho zbraní bude jen láska, stůj co stůj.
Krev beránčí mu v žilách teče,
tu jsi mu dala místo meče,
tou je a povždy bude tvůj.
A hledíš za ním. Sám a pěšky
- krok od matky je vždycky těžký -
pro dílo domov opouští.
Jde... vzdaluje se... přelud bílý.
Jde usebrat své svaté síly
v samotě, v postech, na poušti.
A poušť, poušť pustá je i v domě.
Matka jím bloudí nepřítomně.
Už není komu čistit šat,
komu mýt nohy, komu vařit.
Jen sobě má teď hospodařit!
A prázdno čiší odevšad.
V té prázdnotě jí myslí tane
otázka sklíčená: "Ó Pane,
to již můj úkol ukončen?
Vždyť jsem tak málo vykonala!
Jen děťátku jsem život dala
a žila údělem všech žen."
- Má Popelko, tvé srdce skromné
vykoná ještě mnoho pro mne
a pro svůj lid. - Zná, zná ten hlas,
jenž ze všech úhlů světa vane.
"Mlčím a čekám. Tvá jsem, Pane.
Jen syna veď a lid můj spas."
Konečně po dnech čtyřiceti
syn, matko, z pouště vrací se ti.
Ale ach, je to ještě on? Jako by vzrostl!
V úzké tváři dva ohně místo očí září.
A hlas - hlas proměnil se v zvon.
- Pojď, Ženo! - zrakem víc než slovy
zve ji ten neznámý a nový -
kam? proč? Toť jeho tajemstvím.
Popelka poslušná, jde za ním,
ne synem, ale Pánem svým.
A přece jen, když jdou tak spolu,
on k ní tak něžně shlíží dolů,
jak by ji odprošoval. Zač?
"Je, je můj syn, ach, je mé dítě ten cizinec, ten král! "
A skrytě přemáhá matka šťastný pláč.
Nejprve jdou, kam byli zváni,
na svatbu v galilejské Káni.
Chudičká svatba byla to,
všeho poskrovnu, i vína.
To aby slavné dílo Syna
u chudých bylo počato.
Václav Renč

---------------------------------------------------------------------------------
Vydává nezávislá křesťanská redakce v Ústí nad Labem
PharmDr.ThMgr. Lenka Kateřina Tetivová
Zdarma nebo dobrovolný příspěvek na kostel