Spisovatelé opět ve stínu?

Za komunistického režimu nemohli kvalitní katoličtí autoři veřejně publikovat, tomu se ovšem nikdo nediví. Komunisté měli v náplni potlačovat každý projev víry i odlišného názoru. Nyní spisovatelé naráží na tržní mechanismy, které jim brání v projevu. Platí to nejen na knižním trhu obecně, ale i v křesťanské literatuře.  Autor musí mít protekci, známosti na pravých místech a být vybaven vysokou dávkou extroverze. Jenže nadaní spisovatelé bývají spíše introverti. Není v osobních ani časových možnostech každého autora konat nějaké autogramiády a autorská čtení, podbízet se tam potenciálním čtenářům a bavit je. Pokud autor posluchače nezaujme, i kdyby nabízel něco supegeniálního, neprodá ani jeden kus. Lidé se nerozhodují podle kvality knihy, ale podle osoby a zevních projevů autora. Kvalitu ani nemohou poznat, když mají před sebou zavřenou knihu. Autora a jeho projevy před sebou mají. Pokud se jim autor zalíbí, kvalita díla není podstatná, kupují ostošest. Stále si kladu otázku, proč musí spisovatel po napsání knihy ještě někde dělat kašpara, aby se zalíbil. Někdo s tím nemá problém, ale někdo ano.
Bohužel nakladatelství rukopis odmítnou, aniž ho někdo četl, nebo nanejvýš viděl jen úryvky. Pokud knihu vydáte, můžete ji nabízet nebo prodávat ve svém okolí - pokud disponujete silnou extroverzí, jak jsem psala výše. Na knižní trh obyčejný smrtelník bez konexí nepronikne, protože distributoři a knihkupci berou knihy jen od nakladatelů a jiných distributorů ve větším množství. S autorem se nikdo nebaví. Problém je i v tom, že autoři jako soukromé osoby nejsou plátci DPH. Občas se někomu poštěstí vnutit něco knihkupectví, ale jen do komisního prodeje. To znamená, že autorovi zaplatí, jen když něco prodají. Jinak si to autor musí na vlastní náklady odebrat zpět, protože by ještě musel platit skladné. Proč by se ovšem knihkupec snažil propagovat dílo neznámého autora, když v tom nemá finance a není tudíž nijak motivován. Pokud strčí knihu do šuplíku nebo někam mimo, těžko si jí někdo všimne. Navíc je známo, že velcí distributoři si platí za to, že knihy od nich jsou umístěny na viditelném místě. Tak dochází k absurditám, že se v centru výlohy katolického knihkupectví objeví Viewegh Mráz přichází z Hradu, což je směs vulgarit, nesmyslů, nactiutrhání a pomluv. Jako že nejsem a nikdy jsem nebyla příznivcem Klause, Nečase a dalších z uvedeného spolku. Ale hlavně že se to prodávalo a že to vydělalo. Knihy duchovních a katolických autorů padají pod stůl.
Je také smutnou pravdou, že o tom, kdo vstoupí na katolický knižní trh, rozhodují nekompetentní osoby podle svých subjektivních kritérií. Škoda, že osobnosti jako doc. Jaroslav Med nebo dnes již zesnulý teolog Oto Mádr do katolické knižní distribuce  mluvit nemohou.