1996

Odpověď přišla už za několik dní. Pisatel jistě netušil, že právě položil základní kámen k mé budoucí knize, a adresátka zase netušila, že bude jednou takovou knihu psát.
V záhlaví dopisu stály tyto verše:
"Radost mi působí konat Tvou vůli,
hluboko v nitru mém jsou zákony Tvoje." ( Ž 40 )
Těmito verši začínal každý Ladislavův dopis, mně ale tenkrát nic neříkaly. Vždy jsem je přeletěla bez povšimnutí - jako kdyby tam vůbec nebyly. Prostě neviděla. A tak to chodilo několik let.

Milá sestro,
myslel jsem, že Vám odpovím na dopis a pošlu zároveň dva příspěvky, ale bude to zřejmě až po neděli. Měl jsem týden exercicie a s tím souvisí fůra korespondence. Exercicie mám každý měsíc, pak něco u bohoslovců, takže Vám to pošlu po neděli.
To víte, že mám radost z Vaší umělecké, citové a citlivé duše. Právě to mě "nutilo" napsat o té dnešní problematice z pozice uměleckého pohledu, který je naprosto totožný s pohledem Božím. To, co prožíváte Vy se svým psaním, to znám. Taky mi občas někdo otevřeně napíše - prý je to sprosté a hnusné a že jsem se o něco takového neměl ani pokoušet... Ale víc je těch kritik kladných a nadšených. Tak si myslím, že to opravdu nebylo jen z mé hlavy, z mého rozmaru, ale to "nutilo" že bylo z Ducha svatého. Tak jestli to i po Vás Duch svatý chce, nelze jinak. Ty překážky jsou normální, zákonité. A kdo by to vzdal, není pravý umělec ani služebník Boží.
Zásadně však nesouhlasím s Vaším názorem, že umělecká tvůrčí činnost odvádí od Boha a duchovního života. Musí to být n a o p a k ! Jinak je chyba ve Vás. To není jen mé tvrzení, píšou to i velké osobnosti.
Proto přijeďte, to musíte překonat!
Takže je to jasné a vyprošuji Vám k tomu právě Autora samotného: Ducha svatého!
Zdraví požehnáním
(3. října)

 Moje uvažování však přerušily události na pracovišti, kde dosud vládlo ticho jako před bouří. Změnilo se vedení a snaha rozšířit redakci na Moravu pokračovala. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby tato snaha nebyla spojená s propouštěním redaktorů, kteří té práci obětovali maximum.
Oznámili mi, že moje pracovní smlouva letos skončí. Důvod byl zřejmý - litoměřická diecéze neměla mediální význam.
Jiným, spíše skrytým důvodem propuštění byly moje zdravotní problémy, které se mi vždy na podzim stupňovaly. Nebylo divu, že jsem právě v tomto období na vedení neudělala nejlepší dojem. A nějaké přezkoumávání zdravotního stavu propuštěných redaktorů nebo něco jako křesťanské milosrdenství či jinou formu velkorysosti - to jsem přece jen nemohla čekat.
Ukončení redaktorské dráhy jsem prožívala velmi emocionálně - nejen proto, že jsem se v psaném slově cítila jako ryba ve vodě. Situaci mi značně komplikoval kolísavý zdravotní stav.

Milá sestro,
zdravím o svátku sv. Anežky a děkuji za dopis, kterým jsem nemile překvapen. Svatá Kateřina byla taky ostrá, její dopisy však byly vždy plny pokorné prosby o obrácení dotyčného. Vytýkáte jim nebratrský postup - a sama byste jednala stejně. Neznám Vás sice osobně, ale mám o Vás krásnější představu - už i z Vašeho článku v KT o Panně Marii Medžugorské.
Ponechme řešení Pánu! On má s Vámi své plány, tak nemějte obavy. Nedal Vám své hřivny nadarmo. Shodujeme se v uměleckém pohledu na život. Správně uvádíte, že život je drama - a tímto dramatem je i život Církve a celého lidstva. A správně píšete, že tak drastické rány pod pás nedávají ani ateisté. To je jasné! Vždyť o ateisty nemusí ďábel bojovat, ale na Církev je speciálně zaměřený: "... mocnosti pekel..."! A Vy byste chtěla do toho dramatu zasahovat ateisticky? To by nebylo umělecké a neodpovídalo by to představě Režiséra - Krista. Také svatý František by volil jinou metodu.
Tak Vám vyprošuji Ducha svatého a těším se na radostnější odpověď - s těšením na nové dobrodružství Vašeho života. Bůh nemá žádné fádní scénáře!
(13. listopadu)