Žalm 107


CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU, PROTOŽE JE DOBRÝ

 

Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý,
jeho milosrdenství je věčné!
Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni,
ti, které vykoupil z rukou protivníka,
které shromáždil ze všech zemí,
od východu, od západu, severu i moře.

Bloudili pouští, cestou pustin,
město sídla Božího však nenalezli.
Žíznili a hladověli, byli v duši skleslí.
A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu,
vytrhl je z tísně, sám je vedl přímou cestou,
aby došli k městu jeho sídla.

Ti ať vzdají Hospodinu chválu
za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná:
dosyta dal najíst lačným,
hladovým dal plno dobrých věcí.

Seděli v temnotách šeré smrti,
v železných poutech a v ponížení,
neboť se vzepřeli tomu, co řekl Bůh,
znevážili úradek Nejvyššího.
Trápením pokořil jejich srdce,
klesali, a nikde žádná pomoc.

A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu,
zachránil je z tísně:
vyvedl je z temnot šeré smrti,
sám zpřetrhal jejich pouta.
Ti ať vzdají Hospodinu chválu

za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná:
rozrazil bronzová vrata, železné závory zlomil.

Pošetilci pro svou cestu nevěrnosti,
pro své nepravosti byli pokořeni.
Každý pokrm se jim hnusil,
dospěli až k branám smrti.
A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu,
zachránil je z tísně:
seslal slovo své a uzdravil je,

zachránil je z jámy.

Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství
a za divy, jež pro lidi koná:
ať mu obětují oběť díků,
ať s plesáním vypravují o všech jeho skutcích.

Ti, kteří se vydávají na lodích na moře,
kdo konají dílo na nesmírných vodách,
spatřili Hospodinovy skutky, jeho divy na hlubině.
Poručil a povstal bouřný vichr,
jenž do výše zvedl vlnobití.
Vznášeli se k nebi, řítili se do propastných tůní,
ztráceli v té spoušti hlavu.
V závrati jak opilí se potáceli,
s celou svou moudrostí byli v koncích.

A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu,
vyvedl je z tísně: utišil tu bouři, ztichlo vlnobití.
Zaradovali se, když se uklidnilo,
on pak je dovedl do přístavu, jak si přáli.
Ti ať vzdají Hospodinu chválu

za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná,
ať ho vyvyšují v shromáždění lidu,
v zasedání starších ať ho chválí!

Řeky mění v poušť a vodní zřídla v suchopáry,
solné pláně v žírnou zemi pro zlobu těch, kdo v ní sídlí.
Poušť v jezero mění a zem vyprahlou ve vodní zřídla.
Tam usadil ty, kdo hladověli, zbudovali město, sídlo Boží.
Pole oseli, vinice vysázeli, sklidili úrodu hojnou.
Žehnal jim a velmi se rozrostli, ani dobytka jim neubylo.

Jich však ubývalo, ohýbali se pod tíhou zla a strasti,
když je ten, jenž může vylít opovržení i na knížata,
zavedl do bezcestných pustot.
Avšak ubožákům se stal v ponížení hradem
a čeledi lidu rozmnožil jak ovce.
Kdo je moudrý, ať dbá těchto věcí
a Hospodinovu milosrdenství ať hledí porozumět!
(Žl 107,1 - 41.43)