Investigativní žurnalistika, aneb jsou kněží veřejné osobnosti?

V problematice šíření zpráv o chybách bližního zvlášť významná zodpovědnost připadá novinářům a publicistům. Investigativní žurnalismus může společnosti na jedné straně prokázat cenné služby odhalením skrytých příčin zla, na druhé straně se může vážně proviňovat proti cti, pokoji a soukromí bližního /paparazi !!!/.

V zásadě novinář může publikovat veřejné záležitosti, může odhalením, kde je potřeba sloužit obecnému dobru, zvláště upozorněním na nedostatky politiků, které je činí méně způsobilými k zastávání veřejného úřadu. Veřejná osobnost se zčásti zbavuje svého soukromí, její soukromí je pod drobnohledem společnosti, která má právo o svém zástupci mít co nejvíce informací.

Avšak i osobní život veřejných osob je chráněn tajemstvím, skutečnosti jejich rodinného, intimního života na veřejnost nepatří. Není proto nikdy přípustné uspokojovat senzacechtivost a zvědavost publika zveřejňováním osobních afér   a nedostatků. Takové jednání není jen závažným proviněním proti poškozeným osobám, ale i proti veřejnosti - dochází ke degradaci vkusu obyvatelstva, k obecné vulgarizaci.